Jelikož turnaj ve stylu NHL se nám moc a moc líbil, požádali jsme o rozhovor jeho strůjce, trenéra mládeže děčínských Medvědů, Ondřeje Michálka

 

1) Ondřeji, popiš nám, co jste to měli v Děčíně za turnaj?

Byl to turnaj 3 – 3 v rybníkovém hokeji bez brankářů (na malé branky). Hrálo se současně na 3 hřištích a zahrál si každý proti každému (jen ne proti svým spoluhráčům). A hrálo se o dětský Stanley Cup.

 

2) Viděli jsme, že se po ledě pohybovali hráči v dresech NHL, co to mělo vyznačovat?

Přesně tak, turnaj byl stavěn pro 6 týmů a z hlediska historie, bylo u založení NHL právě 6 týmů (Toronto, Boston, Montreal, Chicago, Detroit, NY Rangers). Takže jsem chtěl touto cestou onu nejslavnější ligu světa těm prckům trochu přiblížit a vytáhnout něco z historie, co by je obohatilo v jejich hokejovém životě.

 

3) Všimli jsme si, že každý hráč měl na helmě jmenovku, proč to?

Z jednoho prostého důvodu, aby spolu mohli na ledě komunikovat. Nejednalo se totiž o klasický klubový turnaj, kde se spoluhráči znají, ale v Děčíně se sešlo 54 kluků a holek z celé ČR a 2 z nich přijeli dokonce ze Slovenska z Bratislavy.

 

4) Pojďme se vrátit na začátek všeho. Kdy a kde se zrodil tento nápad, co Tě k němu vedlo?

Asi prapůvod všeho byl v Americe. Letos byl náš manažer Honza Havlíček na turnaji Pee – Wee, a když přijel, tak nám ukazoval fotky a videa co nasbíral. Jedna z věcí, kterou vypíchnul, bylo, že tam na zimáku mají hřiště rozdělené třeba na 5 – 6 malých hřišť, mezi kterými se pohybují 3 tatínkové na bruslích, kteří jen házejí puk zpátky do hřiště, když jim vypadne vedle. Žádní rozhodčí a děti prostě hrají v kuse. Z hlediště se ozývalo jen mocné: „Ohhhh“ a potlesk, když třeba padne gól. Nikdo na nikoho neřval, nikdo nikoho neorganizoval. Prostě volnost při hře, kterou ta děcka hrála. Tak jsem si řekl, že to musí být pro hokejistu ráj. Hodně hrát, nebýt ve stresu a být pochválen potleskem za hezkou akci. To byly 3 body, které jsem měl v hlavě. Pak jsem to nechal chvilku zrát a v dubnu těm myšlenkám začal dávat reálné hrany.

 

5) V dubnu? To znamená, že ten turnaj byl připravován 4 a půl měsíce?

Přesně tak. V první fázi bylo nutné připravit leták, který bude na jednu stranu motivovat a na druhou stranu nebude mít přehršel informací. O to se postaral náš grafik Karel Hájek, kterému za všechnu práci, kterou mi na dětské turnaje v Děčíně dělá, ještě jednou děkuji. Pak šel leták do světa a již nešlo uhnout. Každý rodič registroval svoje dítě do turnaje samostatně. V tomhle byla asi přípravná fáze nejhorší. Když dělá člověk klubový turnaj, většinou jedná z 6 – 10 lidmi – vedoucími klubů. Tady jsem musel obhospodařit 54 rodičů. Občas se stávalo, hlavně na začátku, že jsem už usínal u počítače a přede mnou bylo ještě 20 nevyřešených mailů. Ale přežil jsem a ten výsledek za to zpětně stál.

 

6) No a co bylo potom, co byl turnaj naplněn?

Na přelomu června – července proběhl online draft. Kdy mohl každý rodič na Facebooku sledovat, za jaký tým bude jeho syn / dcera hrát. Poté přišla na řadu výroba dresů a štulpen. Každý měl dres se svým číslem a příjmením, dále se nechali vyrábět trika pro trenéry, jmenovky na helmy, diplomy pro každého hráče, medaile, sošky pro vítěze a další. Dále bylo další video, ve kterém jsme opět online seznámili účastníky s pravidly a systémem hodnocení. No a 18. srpna jsme se všichni sešli v Děčíně – což byla ta nejpodstatnější věc.

 

7) Takhle to zní docela snadně. Bylo něco, co nebylo dle tvých představ?

Měl jsem 2 kritická období. Jedno ke konci června, kdy někteří přestali komunikovat, když bylo nutné uhradit startovné, aby byla registrace do turnaje kompletní a dostal jsem se do situace, kdy jsem je musel vyřadit a turnaj doplnil o mladší děčínské hráče, kteří o něj měli zájem – jinak by se musel turnaj rušit a to jsem nechtěl. A druhou bylo, když se během července někteří hráči zranili nebo se omluvili, že nemohou na turnaj dorazit z jiných důvodů a ono 14 dní před začátkem turnaje to nebylo nic příjemného, když se museli nechat udělat další dresy, jmenovky, diplomy a to vše potřebuje svůj čas. Hloupé bylo, že jsem to řešil na dálku z Chorvatska z dovolené, ale naštěstí se vše stihlo zařídit a poslat, takže při příjezdu nikdo nepoznal, že poslední dres došel až v pátek odpoledne před sobotním turnajem.

 

8) A teď k samotnému turnaji. Měl nějaká specifika?

Určitě několik. Hrálo se na malé branky bez brankářů. O děti se starali děčínští trenéři k jednotlivým celkům přiřazení. Ti je však nekoučovali, protože na to nebyl čas, ale dělali jim spíše podpůrný tým při hře, pauzách a během celého dne. Výsledky byly až do vyhlášení neveřejné (jen já věděl, kdo kráčí za pohárem) – což bylo pro spoustu rodičů velmi nezvyklé. Několik mně jich zastavovalo během dne, jestli by nebyl nějaký výsledek. Tady bylo krásně vidět, že je řeší spíše oni, než děti. Každé utkání, každé dítě hrálo 3x 10 minut v kuse (nikdo nestřídal), takže za den odehrál 2 a půl hodiny hry, kterou ta děcka milují, ale museli si hrábnout hluboko do svých sil, protože se hrálo o Stanley Cup a to už nepotřebovalo žádnou jinou motivaci. V týmech byli kluci a holky, kteří se v mnoha případech seznamovali teprve během dne, vznikla tak nová kamarádství. Díky namíchání hráčů byl v hledišti na Děčín nezvyklý klid, občas někdo zatleskal, nebo jinak podpořil svou ratolest a co hlavně, nikdo neřval na rozhodčí, kteří vlastně měli jen jedinou úlohu – být podpůrným týmem těm dětem na ledě. Tu jim na začátku hodit buly, tu písknout nějaký faul a hlavně zbytečně „nepřekážet“. J Za celou dobu turnaje jsem nezaznamenal jediné křivé slovo tímto směrem. Což bylo fajn. Takže se mi vlastně splnilo to, co jsem říkal na začátku – hodně hry, téměř žádné zásahy rozhodčích a pozitivní podpora v hledišti.

 

9) Takže byla akce hodnocena kladně?

Byla, osobně jsem zaznamenal jen jednu kritiku, která se však druhý den vysvětlila a dotyčný se omluvil. Jinak jsem slyšel jen pochvalná slova, nespočet vyjádřených díků za skvělou akci, organizaci a příslibů, že pokud se akce bude opakovat, chtějí přijet rodiče s dětmi znovu. Součástí byla i diskuse s rodiči, trenéry během turnaje, jak do budoucna turnaj ještě zlepšit, takže i v tomhle směru mám jistou zpětnou vazbu a můžeme další ročník opět trochu posunout.

 

10) Kdo se stal letošním prvním vítězem?

Byl to celek Toronto Maple Leafs, které vedl trenér Jaromír Carvan, a v týmu se sešli tito hráči: Stanislav Sanejstr, Jáchym Jireš, Tadeáš Petr (všichni Děčín), Lukáš Kulhánek, Dominik Beneš (oba Česká Lípa), David Ivica (Most), Filip Novák (Chomutov), Šimon Volf (Třemošná) a Eliáš Štěpán (Vrchlabí)

 

11) Bude tedy turnaj pokračovat?

Osobně bych chtěl, aby se z něho stala jakási tradice – na poháru je ještě spousta místa. První ročník se povedl, nyní bych chtěl o Vánocích udělat stejnou akci i pro mladší hráče, takže je nejvyšší čas se již začít připravovat. J No a za rok v srpnu opět udělat turnaj pro ty, kteří si jej letos užili a třeba i pro nějaké nováčky.

 

Přejeme tedy hodně štěstí do dalších let a děkujeme za rozhovor.